Krásný večer.

Stanislav Mráz

Krásný večer.
Ó zda-li srostlý jsem já s tebou, klenbo hvězd, když hvězdy zrna jsou a víno z nich můj sen, když jeden srdce let, let touhy je můj den a s výšin sladká zář mi oleje proud jest, jenž line v duši mou a rozhárá můj vznět. Ó harfy zlatité, když jdete výšinamivýšinami, jak srdce rozchví se a rozezvučí hned! Jak tančí loďka má večerem na vodách a jaký z otvorů jde libovonný ples! Jak tlukou slavíci, když mír jde od nebes, když také ze dna vod jde světel lesk a nach a v duši vyvolá lilije, jisker svět. Teď dno se modlí též, oltáře hlubin plají a vroucích polibků klekání může znět. Ó čarů líbezných! když ve dne plakal květ, zhas sotva hořký den, kalich se rozvučel a zvučí jásotem a zlaté slzy pel je vánkem zaplašen. Kéž nalezne tvůj ret teď pozdrav andělský, šperk vděků LauřinýchLauřiných, a máš-li jediný jen halíř čistých díků, poctivče, vymršť jej za hvězdy z prsou svých! [37]