Zpěv přísných slepců.

Stanislav Mráz

Zpěv přísných slepců.
Pouť trudné po zemi, kteráž jest símě jenjen, nás mezi zející, strašlivé hroby vede, přes pustá bojiště a přes mrtvoly bledé. Zde břímě znamená a hanebné jho den. Viz chvatně pijící ze číše plechové, z pohárů stříbrných i zlatých tentýž žal, aniž zná strasti proud vrcholy, nezná val, avšak zůstává stát u jámy hrobové. Když pak se svažuje cesta i teskní květ, studený vítr jde, do snětí zavane, aj, zříš, jak srdce tvé i den i palný ret dán touze po rose – ale ta nekane. [52]
Básně v knize Písně člověka:
  1. Chvíle v podvečer.
  2. Pozdrav.
  3. Ranní.
  4. Moře se nebojím.
  5. Ve sněhu, který svítí.
  6. Peníz daně.
  7. Když růže zhasnuly.
  8. Přítomnosti.
  9. Země.
  10. Naděje.
  11. Dum resurgeret...
  12. Elegie o dvou růžích.
  13. Na brzkou shledanou.
  14. Podmořské poklady.
  15. Červánek.
  16. Myšlénce že jest bůh.
  17. Syn člověka.
  18. Spánek.
  19. Všem, kteří se táží, co je svaté.
  20. Meč a mlat.
  21. Krásný večer.
  22. Muž ve skále.
  23. V přátelském objetí.
  24. Filomela.
  25. Strom.
  26. Od pevného člověka.
  27. Bez slzy.
  28. Zpěv přísných slepců.
  29. Ave.
  30. Víno.
  31. Dítě.
  32. V týž čas.
  33. Fantasie o slzách.
  34. Při českém poháru.
  35. S křížem.
  36. Mír.