FRASEUŘI.

Stanislav Mráz

FRASEUŘI.
Doba jest moderní, říkáte stále jak deklamatoři, zásobu recitujete svých frásí. Však z poznatků nových skrytě, objevů splétáte jen důtky nové, kujete pouta, ač jen pro léč, úraz ducha. Ten úklad v rafinerii chystáte, strojíte vždy. Však běd a rmutu v dosti juž bylo za siecly. Rcete spíše tedy: Kdy bludu bude skon, kdy názor spevní, kdy ujasněno, člověk svobodnější též že mravně zlepšen jest i uvědomější? Žďá pro dobro své zapovinnostnění stálé, za zlo zodpovědnost, v se rozřešen, osvětlen. Avšak, fraseuři, vy nové rozséváte klamy, jste fámy, fora vřed, v trvání morálním i smyslu jeho skvrny. Jste o frak svítící se otřeli snad pánů vznešených, že ssláb’ vám zor, přes píď by nezřel v dál? To oni jsou, již s velkým gestem drob vždy dávají, kde z pecnu sám si zakrojit můž’ lid. Slepí pro minulost, tupí pro příští, vězte, má jiné metly, jiné jehly bůh, než kés starosvětského soužení. Hle, vám je pravdy blesk a hrom a její tribuna snad snůška slova, mluveného hrdinství. Stále si připomínáte, co v eden bylo na počátku, že metla, prokletí a msta a výhost, odveta a hnět. V dům u vás tedy pravda nevešla a nezasedla, loutna nevzněla Diky, jež věštila: Juž nikdy doby se nicot nevrátí. Zan smířen jest, Jehova-Diespiter, ráje kmen středu byl vyvrácen a štípen jinam. Tož v srdce, leb, ve půdu poznání, v území nové, jiné, chimerské. Zlo odumírá, zniká, zapadá. Se nová confesse a moudrost zrodila a nová doba na ni si ukazuje. Hle, věk slíbený, čas lepších generací! Však buďte lepšími, ať hodni jste oceny morálnosti rozšířené a stupňované. Tedy s obnovenými nekomunikujte věk doby spráchnivělé. Čím mrav i moudrost jich. Výš nad vše jděte, se snažte! Bůh sám již si stačí, ví vždy rady, by byli potěšeni důvěřiví. Hledáte tedy dobu charou, bastardi, a křivitelé slov a úmluv, výsledků, matoucí vykladači, glosséři, scoliasti, 11 přes lest, své finty novou nacházíte! Však neznesvěťte jméno modernita! Ne, nikdy utrhání pošinuté sféře, a dobru kvetoucímu z boží vůle i omilostnění. Zdar cyclopismu snahy! Ne hana, výtka, vždy jen požehnání!