3. (U hrobu mladého kněze neb jinocha.)

Jan Květoslav Chrastecký

3.
(U hrobu mladého kněze neb jinocha.)

Již růži v Božím sadě, Jež vnadou zkvítala, Ach! v hrobovém smrť chladě Tak časně ustlala. Můj otče, drahá máti! Setřete slzy své, Ustaňte syna lkáti, Jejž Bůh dřív k sobě zve; 112 Neb nezkvětlé růže květkvět, Již smrť jest sklonila, Tam dopěstí blažší svět, By věčně pak žila. Až nás pak nebe spojí Tam v říši slunečné, Tu smrť nás nerozdvojí V slávě nekonečné, Ve radosti věčné!