F. Š.

Augustin Eugen Mužík

F. Š.
Ne proto snad, že krása tvoje tahy svým kouzlem prodchla, duch můj pro tě plane, ne proto tvůj mi úsměv tak jest drahý, a hudba slov, jež se rtů tvojich vane. Ne proto snad jsem vztýčil ve své duši tvůj zjev na postať svého idealu, ne proto duch můj, zíraje naň, tuší cos jak svit ráje v temno hrůz a žalu. Ne proto snad, že na tvém tichém čele vše dobro splývá v harmonii jemnou, i gloriolu již ti ve skráň stele andělů ruka, poutajíc tě se mnou. Však proto jen, že dlouhý život muky jsi zakončila odpuštěním, smírem, já uchopil se těžké tvojí ruky, by vůdcem byla mně v tom světě šírém. [14]