Žalozpěv.

Žalozpěv.
Již zavři ty své těžké oči, již zamkni v nich ten bol a svit! Vždyť duše tvá dnes v jiný kročí svět, který dá jí mír a klid. „Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ Rci, cože můž’ být vznešenější, než odpustit a zapomnít? Vždyť odpuštění ukonejší tvůj každý žal ve věčný klid! „Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ Jak ve tvé rakvi, kolem všude jen ticho bude věčně snít, [22] ni vítr, táhna jemnou travou víc nezruší tvůj svatý klid! „Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ A časem sletne k tvému rovu pták malý, počne ševelit, zas uletí a přijde znovu – snad vábí jej tvůj velký klid. „Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ I zlatá ještěrka se mihne tím tajem, kde tvůj hrob je skryt, však zmizí hned, jak jen ji stihne zvěst, že si žádáš věčný klid. „Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ Již zavři ty své těžké oči, již zamkni v nich ten bol a svit! 23 Vždyť duše tvá až v ráj dnes kročí, odpustí všecko pro svůj klid. „Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ 24