Rozmluva o zvonu.
Ticho. Večer. Pod lipami
na lavičce drnové
s šedým dědem dlíme sami.
Blahé šero májové!
Zazní zvon.
„Ku klekání z báně skrytu
zbožně, vroucně zve nás on. „
,Ne, ach ne,
zvon je hluch a bez soucitu.‘
„Navždy srdce spjata spolu,
kéž jim štěstí ustele!
Při svatbě dnes k Páně stolu
kročí mladí manželé.
Zazní zvon.
Plným hlasem z báně skrytu
volá dolů přání on.“
,Ne, ach ne –
zvon je hluch a bez soucitu.‘
[52]
„Slyš, jak smutná hudba temně
vane sem a žalný pláč!
To dnes do posvátné země
nový bude složen spáč.
– Zazní zvon:
Jako hlas, jenž stená v skrytu,
volně, bolně nyje on.“
,Ne, ach ne –
zvon je hluch a bez soucitu.‘
„Temno, ticho v kraji chudém,
teď však křik se rozmáhá,
a již v ohně moři rudém
stojí víska neblahá.
– Zazní zvon:
Přerývaným hlasem v skrytu
o přispění prosí on.“
,Ne, ach ne –
zvon je hluch a bez soucitu.‘
„Po žních. Rolník svoje žito
svezl domů vesele.
Ach, jak svátečně se skví to
v našem starém kostele.
– Zazní zvon:
V lehkém tempu ve svém skrytu
jak smích jasný zvučí on.“
,Ne, ach ne –
zvon je hluch a bez soucitu.‘
53
„Dole sněžno, na obloze
svítí hvězdy vysoce.
Malý Kristus v bílém voze
vjíždí k nám – ó Vánoce!
– Zazní zvon:
Jak jej vítá ve svém skrytu
vřelou, dumnou řečí on!“
,Ne, ach ne –
zvon je hluch a bez soucitu.‘
„ Člověk pláče, raduje se,
v srdci zář a hned zas stín,
a v tom plese, a v tom děse
čeká nebes na pokyn.
Tím je zvon....zvon...
Ničím tedy není, v skrytu
co k nám lidem mluví on?“
,Ne, ach ne –
jen je hluch a bez soucitu.‘
Však to lidstvo přece vzbudí
k vyšším, lepším snahám on.
Vždyť i v naší visí hrudi
vážný jakýs, věčný zvon:
Srdce zvon!
Pouhou pravdu v ňader skrytu
ať se vždycky ozve on.
V hřích a lež
též buď hluch a bez soucitu!
54