Na rodný kraj.

Augustin Eugen Mužík

Na rodný kraj.
Miluji ten rodný kraj: ňádro skví se zlatem klasů, kolem skrání pralesy ovinul si místo vlasů, na čele mu koruna hoří perel, drahokamů, pás má z modrých potoků, a to roucho krásu samu. Čechy, naše dědictví před Bohem i lidmi všemi, kdyby chtěl kdo z tebe vzít jeden kvítek na té zemi, snad by zdrtil celý svět o své silné, hrozné plece, ale toho kvítečku nesměl by se tknouti přece. Kraji český! kdo tě zřel, obraz tvůj se v hruď mu vnoří, jak do lůna čistých vod odlesk jasných nocí hoří. Jeden pohled postačí, aby zřel tě ještě v hrobě, a byť prchnul jako pták, neodnese srdce sobě. [62]