ADVENIAT REGNUM TUUM!

Augustin Eugen Mužík

ADVENIAT REGNUM TUUM!
Jak’s před tisíci dvěma lety, Kriste, se učil modlit smutné lidstva plémě: „Přijď království Tvé vznešené a čisté, ať spasena jím, blahá jest ta země,“ Lid dva tisíce let se modlí tak... Kde království tvé, aspoň jeho tucha? Lid marně zvedá k nebesům svůj zrak, co pouta rvou mu tělo, vůli, ducha. A boháči – ti Mamonu se klaní a chytří svému rozumu se koří, jich říše trvá světa do skonání, a s posledním až člověkem se sboří. Však říše boží!... prostí pro ní planou a žebráci a trpící ji tuší, však širé davy lidstva stojí stranou a dosud marnou nadějí se kruší. 32 Tak dva tisíce marných prošlo let, lid unaven je, jeho hruď tak bolna, čím dál tím méně naděje má svět, a víra v říš tvou, Kriste, mizí zvolna. 33
Básně v knize Hymny a vzdechy:
  1. RANNÉMU SKŘIVANU.
  2. ROZSEVAČ.
  3. PRVNÍMU JARNÍMU KVÍTKU.
  4. HYMNUS VĚTRU.
  5. Ó DESET PROŠLO...
  6. VEČERNÍ ZVONY.
  7. A TO JE VŠECKO...
  8. ADVENIAT REGNUM TUUM!
  9. RŮZNÍ.
  10. MEMNON.
  11. ANDĚL.
  12. TICHÉ BLESKY.
  13. POUTNÍK.
  14. SVÉ ŽENĚ.
  15. BUDOUCÍ ČLOVĚK.
  16. HROBY.
  17. ZIMA.
  18. HŘBITOV V ZIMĚ.
  19. VZPOMÍNKA NA MATKU.
  20. DUMA VEČERNÍ.
  21. DUMA NOČNÍ.
  22. JARNÍ ZPĚV.
  23. ZAPADAJÍCÍ SLUNCE.
  24. PODZIMNÍ MEDITACE.
  25. LÁSKA.
  26. FUGIT HORA.
  27. ULTIMA THULE.
  28. MLÉČNÁ DRÁHA.
  29. JDOU LÉTA...
  30. NIC.
  31. SLUNCE.
  32. ÚDOLÍ RADOSTI.
  33. V POLI.
  34. ZRNÍ.
  35. TAJEMSTVÍ ZEMĚ.
  36. VEČER.
  37. ANGELUS DEI.
  38. JITŘNÍ STOPY.
  39. SEN U PLUHU.
  40. PÍSEŇ NÁRODNÍ.
  41. PŘEMYSLOVO ROLE.
  42. PŮLNOČNÍ PŘÍPITEK.
  43. MÍR.
  44. PŘÁNÍ.