Mladé dívce.

Mladé dívce.
Ó díky bohu vzdej, že čistou nechal tebe, a radost, sny a mír že popřálo ti nebe. Věř dítě, rodiče než ráj svůj opustili, to všecko měli v něm, a tím jen šťastni byli. Kde pot a prach a tma jen stíní čelo naše, kde pravé slasti smích se ozve jenom plaše, kde člověk podobá se plaché, bludné lani, a smrt, ten lovec zlý, kde stále na čekání, Jak málo najdeš těch, jimž hvězda dost je nízká, jimž slunce u hlavy, a obloha tak blízka, že jedna modlitba a jedna touha stačí jim vznést se, jiný kam nadarmo touží v pláči. Sem proto děti též a čisté dívky dali, by druzí nad sebou si v bídě nezoufali, abychom zvěděli, slyšíce vaše hlásky, že posud nezemřel bůh staré, velké lásky. [27] Ó děti, osud váš jak závidění hodný! Vám celým světem jest klín drahé matky rodný, vy tužeb neznáte, než slzy stírat s tváře, a srdce posvětit milosti na oltáře! Vy dívky nevinné! Kdy jako kvítek sněžný se lidem zjevíte, tak prosty, mily, něžny, vám žehná svět; a v té když umíráte době, zpět neposkvrněné si béře Bůh vás k sobě. 28