Zvony štědrovečerní.

Zvony štědrovečerní.
Já v bázni naslouchám, kdo as to mluví ke mně. Tak vážně, velebně a neskonale jemně zní nocí hlubokou těch zvonů velká sloha – již vím – vy mluvíte dnes ústy svého Boha. Mluv, Bože, k sluhovi – tvým tluk je srdce vřelý – mluv k němu, jako dřív jsi mluvil k Samueli. Tvůj hlas je tajemný jak okeánu v noci, kdy břehům vypráví o základech své moci. Tvá ústa hovoří:,Já vyvolil jsem tebe, do srdce tvého skryl jsem oheň svého nebe, na hlavu věnec dal ti z lilijí a trní – ať prach naň nepadne! ať hřích jej neposkvrní! Jdi stále ku předu, zrak neobracej zpátky, a jako maják plaň ve příboj žití vrátký, můj prapor vzhůru nes a z kalichu mé krve v svět medný balsám lij, sám nepij z něho prve. [107] Kde najdeš padlého, svou vztyč jej mužnou páží, buď pěvcem, prorokem! Mých zákonů buď stráží! Já ze svých pokladů ti schovám jeden skvělý – svým srdcem povznešen ty budeš nad svět celý!’
108