Poslušná.

Poslušná.
Vezmi kříž a následuj mne!
Jí Kristus zjevil v nočních snech se sám, a pravil tiše:,Vyvolil jsem tebe, teď odříkání, pak tě čeká nebe – máš srdce silné dost?’ – Dí ona „Mám.“ ,Kdy nikdo hlasu mého neslyší – jeť jemnější než větru tajné vání – ty vezmi kříž, mé přijmi požehnání, a následuj mne v svaté zátiší.’ Vše rozdala až na svůj stud a čest, že chudší byla nad své chudé všecky, pak zvedla k nebi obličej svůj dětský, leč Kristus děl:,To málo panno,panno, jest.’ I postila se, v loži z bodláčí za noci spala, ve dne modlila se, leč Kristus v snu k ní naklonil se zase a děl:,To ještě dcero,dcero, nestačí.’ [151] I zašla v svatou monastýru šeř, a rodičů, jež tak ji milovali se zřekla, družky zanechala v dáli, leč Kristus děl:,To málo, dítě, věř!’ Tu bolná tucha jako žhavý nůž jí srdce protkla – své se lásky sřekla, jež z duše její s proudem žití tekla....tekla... tu Kristus děl:,NevěstoNevěsto, dosti juž.’ ,V ráj následuj mne věčný, daleký, tam zapomnění kyne po mém boku.’ Leč jí přec slzy v hořkém tekly toku jak té, jež ztrácí všecko na věky. 152