NÁVRAT Z POUTI.

Augustin Eugen Mužík

NÁVRAT Z POUTI.
„Víš, co mne kormoutí? Byla jsi na pouti, maličký dáreček přinesla’s všem, kohoutka a pannu, srdce z marcipánu, každému’s říkala: „vem si to, vem!“ Mně ani za nehet, ba ani drobný květ, kde někde u cesty utržený, mně ani jablíčko, srdíčko, vajíčko, jak bych byl ze světa vyvržený!“ Mile se usmála, milého objala. „Když je chceš, tedy máš srdéčko mít. 36 Pod tím šněrováním, s věrným milováním, na věky ono má, hochu, tvým být!“ Můj„Můj zlatý obrázku – co je to za lásku, která jen od dárků daří se nám? O hladu, o žízni, o ranách, o trýzni, chudého, nahého ráda tě mám!“ 37