LOUČENÍ

Augustin Eugen Mužík

LOUČENÍ
Plakaly ty lesy, plakala ta skála, kde jsem naposledy se svým milým stála. A mé slzy tekly jako jarní vody z té mé převeliké, převeliké škody. Už se nepotěším v žalosti a trudu, v černou zem si lehnu a tam spáti budu. 69