Já viděl...

Augustin Eugen Mužík

Já viděl...
Já viděl zrakem ducha svého hloubi, již neproniká více žití báj, kde věčnosť s novou věčností se snoubí – tam v zakletí spí ztracený náš ráj. Tam lidské touhy, myšlénky a přání jak mrtvý kladou u věčný se hrob, co zatím vleče směšném u sklamání zde lásky balvan smutné sudby rob. Zde v mukách bdění, ve snů novém žalu se vznésti chceme marně kamsi výš, od plané práce dále k ideálu, a vtělit v skutek míru bájnou říš. Náš život lety krátký, dlouhý mukou, nám ujídá a tráví vlastní cit, jsme ptáci, kteří schromlým křídlem tlukou a vlastní krví třísní rodný byt. [13]
Básně v knize Květy polní:
  1. KVĚTY POLNÍ.
  2. Vzdechy.
  3. Dějiny a člověk.
  4. Já viděl...
  5. Jízda nocí.
  6. Tobě.
  7. Nocturno.
  8. Elegie.
  9. Duma na hřbitově.
  10. In memoriam.
  11. Květ pokoje.
  12. Svatá četa.
  13. Příměří.
  14. Útěcha v práci.
  15. Jitřní zvon.
  16. Hruše.
  17. Romance jarní.
  18. Bříza.
  19. Čapí hnízdo.
  20. Ticho sváteční.
  21. Nápis.
  22. Bludné duše.
  23. Vlna.
  24. Heliopolis.
  25. Dub a palma.
  26. Dvě koruny.
  27. Smrť a Život.
  28. Ztroskotání.
  29. Na Karlově mostě.
  30. Perdita.
  31. Na kříž!
  32. Dvě cnosti.
  33. I. Nic živého, ni pták, jenž větev chudou
  34. II. Usni, zamkni oči, drahé dítě mé,
  35. III. Těch zimních větrů smutný sten
  36. IV. Kdo jsi nenatrhal sobě
  37. V. Umřeme, umřeme! Z našeho těla
  38. Výkřiky.
  39. Děti.
  40. Pole chudých.
  41. Píseň tuláka.
  42. Žně chudých.
  43. Pozdní klas.
  44. Modlitba.
  45. Nocturno zimní.
  46. Ruce a ručky.
  47. Kříž na vsi.
  48. Odkvetlá.
  49. O půlnoci.
  50. Přede dnem.
  51. Nový rok.
  52. Vidění.
  53. Památce Vítězslava Hálka.
  54. Naše palladium.
  55. České jaro.
  56. Ti zníti bude...
  57. Dub a lípa.
  58. Starý prapor.
  59. Duma na husitském bojišti.
  60. Zahučela země.
  61. Píseň o haleně.
  62. Duma na Bílé Hoře.
  63. České vánoce.
  64. Na rodné nivě.
  65. Musa dolorosa.