In memoriam.

Augustin Eugen Mužík

In memoriam.
Tys cestou svojí nedružnou a smutnou sám kráčel mlčky, stále za svým cílem, a naplnil jsi žití míru nutnou, a nad skončeným ulehnul jsi dílem. Tys na smrť svoji spěchal dobrovolně se zrakem jasným, pyšným, lehkým smíchem, co druzi kol nad tebou lkali bolně, a soptil hněvem svět nad takým hříchem. Již dlouho to... dnes vše to pouhou bájí, jíž slouchá ucho, srdce sotva věří. Jen nemnozí ten starý hrob tvůj znají a k němu ještě kroky svoje měří. On zapadává, mizí jeho rysy, tys nebyl ani... vše je klam a bludy! Druh poslední, jenž navštívil tě kdysi, šel zaspat také na hřbitov své trudy. [20]