Vlna.

Augustin Eugen Mužík

Vlna.
Hluboko pod mostem dole pění a valí se voda, zmýlajíc pilíře holé vlastní své nitro si hledá. Život to hrobu a zmaru, smrti to poslední vření, únava věčného varu, v davu to osamocení. V paprscích prvního jitra v mrákotách hluboké noci před lety, včera jak zítra nelze jí osud svůj zmoci. Tisíce nových tam duší projdou vždy v radosti, bolu, sotva z nich jedna cos tuší a se tam zahledí – dolů. [53] Každá své bolesti plna kráčí a zastírá líce, a přec ta jediná vlna povědět mohla by více! Ta však jen reptá a kleje a v novou zas vlnu se řítí, vlastní se bolesti směje, ve smrti rozkoš svou cítí. 54