III. Těch zimních větrů smutný sten

Augustin Eugen Mužík

III.
Těch zimních větrů smutný sten
Těch zimních větrů smutný sten
po kraji kvílí den co den. Mha celý svět v svůj rubáš vpřádá a s nebe slza deštěm padá a srdce tichne v předtuše a smutek vane do duše.
Je pozdě... větrů nenávist rve svadlý květ i žlutý list, a tím, co z keřů zbylo ještě, co vichry, mrazy, bouře, deště dnes ušetřily rukou zlou, bych vystlal sotva rakev svou... [76]