Modlitba.

Modlitba.
Dnes k Tobě s prosbou zraky moje hledí ne za sebe – jáť nedbám sebe více – leč za všecky, kdož denní chléb svůj jedí, jej v hořkých smutků slzách máčejíce. Ty nejlíp víš, co každého z nás souží, co opláče kdo, po čem marně práhne, ty nejlíp víš, že více těch, kdož touží, svých cílů nikdy, nikdy nedosáhne. Ty víš, kde v nitru v bol se radost vrací, znáš srdce živá, dávno spráchnivělá, znáš každou duši, jež, ač všecko ztrácí, se jiným přece cize nezavřela. A zvláště za ty prosím, kteří v nitru Tvou myšlénku svou krví živí vřelou, kdož bratrům k záři ukazují, k jitru a svoje květy jiným v cestu stelou. [96] Rač učinit, by láska Tvoje věčná jak svit Tvé zoře rozlila se světem, by moudrosť Tvoje pravá, nekonečná i zemským průhlednou se stala dětem. Dej chudým chléb, kdož úpí ve porobě, dej volnost jemu, on ji přijme s díkem, kdo čist je, zůstaň čistým, rovným Tobě, kdo padl, vstaň a budiž bojovníkem! 97