Kříž na vsi.

Augustin Eugen Mužík

Kříž na vsi.
Stárne jak ta bída naše. Kdo jde kolem, okem naň vzhledne nesměle a plaše, aneb k prosbě sepne dlaň. „Což juž není velká dosti“ dí si chudý, „naše tíž? Kdy a kdo nás bídy sprostí, a kdo sejme nám ten kříž? Nevíť on, jak bída hrozná dána v úděl věčný nám, a než přec ji trochu pozná, zvrácen, klesne také sám!“ [106]