Ti zníti bude...

Augustin Eugen Mužík

Ti zníti bude...
Ti zníti moje píseň vždycky bude přes planý shon i nade vřavu všední, jak racek ona vznese křídlo chudé i v bouři divé, neprchajíc před ní. Tys jako moře, jež se bouří čistí, ač rozruší se od povrchu do dna, tak svárem světa, cizí nenávistí ty zas se rodíš, půdo moje rodná! Nechť v bázni jiní křídla svoje plaší a v spasnou dálku od tvých bouří spějí, tvůj pěvec nad tím zmítánzmítáním se vznáší a zpívá tobě píseň o naději. [126]