Strejček Nehoda.

Strejček Nehoda.
Nehoda byl dobrák člověk, měl však divné osudy; málem by byl slávy došel, málem vyváz’ z ostudy. Málem by byl slavným mužem, málem vůdcem v národě, a že málem byl by v pekle, přičíst lze jen náhodě. Štěstěny lesk byl by děcku v kolébce už lahodil, kdyby se jen o minutku později byl narodil. Kdo se totiž s princem zrodil, směl se hlásit o cenu, a tu Matěj sousedovic dostal onu odměnu. 322 Ve školách by býval jistě v mateřčině výtečným, kdyby nebyl zákon přišel: „jazyk ten je zbytečným.“ Na vojně by býval věru důstojníkem za krátko, kdyby nebyl osud přived’ k tomu pluku – hrabátko! V první bitvě moh’ to přivést k řádu už neb k rytíři, kdyby, když už k outoku hnal, nepřines’ šlak – příměří. Krásnou dívku byl by k sňatku svatosvatě ulovil, kdyby jen byl při námluvách slečnu jinak oslovil. A ještě by s ní byl slavil, jako s vdovou svadby kvas, kdyby ji byl manžel první neobživnul v rakvi zas. Nechav vojny, dal se na pouť, přišel ve Dvůr Králové, kdež by málem byl učinil, nesmrtelným jmeno své. 323 S Hankou šel až k samé věži ba i v ní byl často kdys; odskočí však pro doutník si a v tom našli „Rukopis.“ Chtělť se vlasti zavděčiti, bádáním in slavicis a již pro Matici nese foliantský rukopis. Tu však Dundr stranou skočí, a za malý okamžik nese spisy, v nichž to vše už byl nám napsal Šafařík. Praštiv pérem, prodal všecko a šel do Ameriky: však i tam mu krutý osud dělal divné cavíky. Myslil, tam že pustým, lesům kazát bude jediný! a hle! vidí tolik Čechů, že mají své noviny. Počal kupčit. A když vezl miliony pro Turka, ztroskotal se jemu koráb u samého Hamburka. 324 Miliony v moři pohřbil, prkna jen se uchopil, a už by byl málem vylez – tu se smek’ a utopil! Přátelé se k hrobu šešlisešli, poslední mu úctu vzdát, když mu přišel z Petrohradu pro zásluhy ruský řád. Do nebe by býval přišel beze všeho povyku, tu však vrazí do náručí přisleplému čertíku. Ten si myslil, že to duše, pro niž právě jíti měl: chopí ho a už uhání s ubožákem do pekel. Tu je svatý Petr zhledne: „Necháš kněze! – dáš ho sem!“ A tak do nebe se dostal ovšem zas jen – omylem! (Dle Uhlanda.) 325