DVĚ SLOVA.

Augustin Eugen Mužík

DVĚ SLOVA. Renátě Tyršové.
Jak titan mohutný, jak anděl s nebe spadlý tu ležel Otakar již mrtev, bled a schladlý, a jako z mramoru kdy vodotrysk v sad kypí, tak ještě ze srdce krev poslední mu chlípí. Ten idol mnohých děv, ty hrdé, bílé líce, ty vlasy nádherné po písku splývajíce a čelo velebné, jež zvyklo diademu jak těžká přílbice tu dosud lnula k němu, vše ještě mluvilo tím slavným majestátem, jenž děsil železem a ohromoval zlatem. A srdce – velký pták, jenž svými perutěmi třás’ v hrůze naposled, než navždy ztichnul němý, co z puklých jeho cev již všecka šťáva spěla mu na rety a tam jak rudý květ se rděla. Nah, sedrán ležel tu ten obr, ještě v smrti jenž pouhým zjevem svým pych nepřátel všech drtí! [49] Šenk, rytíř, vedle stál, jenž bezbranného reka byl proklál kopím svým, teď cítil, kterak stéká mu potu chladný proud přes unavené čelo, neb víčkem zavřeným královo oko zřelo mu na dno duše až, i budilo v ní děsy a rozkoš šílenou a kralovraždy plesy. Teď zaťal drsný ret a usmíval se podle a sehnuv k mrtvole se ledové a sbodlé šept’ slovo:,Kunhuta’ a ,Václav’! A tu rázem se hnula mrtvola a jako smrtným mrazem od hlavy do paty se pozatřásla celá a jako živá zas se dlouho ještě chvěla. 50
Básně v knize Postavy a děje:
  1. OHEŇ V ZEMI.
  2. ČESKÝ MASOPUST.
  3. LIBUŠIN SOUD.
  4. POD LIPOU.
  5. ŠÁRKA.
  6. KVĚTENA.
  7. DRAK.
  8. KRÁL OTAKAR.
  9. DVĚ SLOVA.
  10. ZÁVIŠ.
  11. PÍSEŇ KRÁLE VÁCLAVA III.
  12. PŘEMYSLOVCI.
  13. NA ZELENÝ ČTVRTEK.
  14. JARNÍ POSELSTVÍ.
  15. JAN HUS.
  16. JERONYM PRAŽSKÝ.
  17. ŽIŽKOVA ŽENITBA.
  18. SMRT JANA ŽELIVSKÉHO.
  19. ŽIŽKOVA SMRT.
  20. RŮŽE OUSTECKÉ.
  21. HUSITÉ PŘED NAUMBURKEM.
  22. KOMPAKTÁTA.
  23. PROKOP VELIKÝ.
  24. JAN ROHÁČ.
  25. MORAVANÉ.
  26. NÁMĚSTÍ STAROMĚSTSKÉ.
  27. SEN.
  28. SEDLÁK A DĚLNÍK.