PÍSEŇ KRÁLE VÁCLAVA III.

Augustin Eugen Mužík

PÍSEŇ KRÁLE VÁCLAVA III.
Jak stýská se mně v těchto zdech, mně tuhne srdce ruch – jsem jako v těsných okovech, já, jenž měl rád vždy slunce, vzduch. Chci vidět aspoň nebes lem, jenž pojí mne s mým domovem – snad pohled ten mou zlehčí hruď, ó, Praho, s bohem buď! Kdo myslí na mne?... Nikdo tam, já pro žert jenom žil. Tam věrné srdce nenechám – mé ženě vždy jsem cizí byl! Snad máť má na mne myslí jen, jak na krásný, však zašlý sen – a Praha má – stesk rve mi hruď, ó, Praho, s bohem buď! Jak ublížil jsem otčině ó pozdní nyní žal – [54] já dosud žil tak dětinně, však teď už ze mne muž se stal! Já přisahám, co hříchem mým, že, seč mé síly, napravím – Ó zemi má, mne neodsuď, ty, Praho, s bohem buď! Ty růže rdí se divně tak jak čerstvé rány zjev! Ty růže voní nejinak než jako čerstvá, rudá krev! Mně zdá se, hrůza strašlivá tu ve všech koutech přebývá – cit bázně jímá moji hruď – ó, Praho, s bohem buď! Snad plíží se už krutý vrah – mé vidění tím snem!... již vidím jeho dýky vzmach, již cítím ránu v srdci svém!... Ó příšerný a smutný zjev – to není růže, to je krev! Už proklál k srdci moji hruď ó, Praho, s bohem buď! 55

Básně v knize Postavy a děje: