Snění.

Augustin Eugen Mužík

Snění.
V jezero pad’ kámen, tichý povrch zvířil, k dalekým až břehům kruh vln divý mířil. Pohnuly se vlny, nepohnul se břeh. A zbouřené vlny stichly zase v snech. Tak i v moje žití mnohý kámen padne, zbouří nitro moje losu hřmění zrádné. Nepohnut však stojí věčný ve mně břeh, ticho v duši mojí zase vstane v snech. 30