Jarní.

Augustin Eugen Mužík

Jarní.
Kolem květný, žhoucí skvost rozhozen je rukou jara, živým srdcím pro radost voní to a leskem hárá. Mrtví již se neptají, v jejich srdce hřeb je vražen. Lásky úsměv potají na retu jim dávno zmražen. Daleko až v boha stín květ jich jara opadává. Hrůzou chví se jejich klín – – – nový život z něho vstává. 53