Hlasy lásky.

Augustin Eugen Mužík

Hlasy lásky.
Stařena.
Ó pomni, láska marnost jen je bludná. Nic nezachrání tebe ode stáří. Jeť láska číše, již nám chvíle daří, však brzy staneš hořkého ach u dna. Své tiché srdce nech rač chrámem býti, jenž neotevřen nikdy. Ať se sboří! Ten smutnější, v němž věčná lampa hoří, a bledé svíce za zemřelé svítí. Dívka.
Jak milovat má moje srdce mladé, když jaro, láska, všecko tady klamem, a v našem srdci, hnízdě lásky samém, jen zoufalost své hadí vejce klade? Mrtvá.
Ó nevěř! miluj! toť jen moudrost světa. Jáť milovala mžikmžik, a přece dosti, a zemřela jsem sladkou blažeností; tou vzpomínkou teď věčný ráj mi zkvétá. 58