Elegie na smrt přítele J. R.

Augustin Eugen Mužík

Elegie
na smrt přítele J. R.
Byl jako máj, jak jaro královské, jež štědrý říjen slíbí, bohatý na plody, času žeň, a kolem svět se klaněl mu, neb svěžest, sílu měl, a nadšení, to tré, čím mužem muž. Plál hrdě, slavně jeho velký zrak, jak ranní hvězda nežli zmizí v jitru, neb z duchů kdo se rovnat jemu směl? A jako v máji opozděný mráz se probudí a rukou ledovou si cestu klestí květy, zelení, – jeť krutší mráz, jenž květů okusil – a jako měsíc, který obchází, kdy svět se ztiší, tiše, tajemně kol těkaje a jiný tvoří svět, a v sen a mdlobu lidský láká rod, tak obcházela kolem něho Smrt. Jí líbil se ten jinoch nádherný. Ji nezřel on, však cítil přítomnost kol sebe něčí stále, tichý krok jak obchází jej tajně, blíž a blíž se tiskne k němu jako ženy stín 70 v kruh stále užší. Potom pohledla mu z blízka v líce. On se pozachvěl těch očí dotekem, a vzýval lásku svých přátel, vzýval matky modlitbu, by shasily jej... marně... opodál ten bledý stín již čekal, usmíval se naň, a z klínu nad sníh bílého naň sypal bledý květ, že jeho úsměv v mžik zledověl pod jeho přívalem. Tak bezbrannému přiblížila se a tiše vtiskla první polibek mu na rty, první lásky polibek. Teď v rakvi on jak bílá socha sní. O tiše! Vizte Smrt tam u rakverakve, jak stojí tiše, nad ním schýlená, neb dražší nad vesmíra velebu hvězd bleskot přenádherných byl jí on. Zda láska ještě pozdní, záhrobní se rozhárá i v něm jak hvězda bludná, jež v pochybách se rodí? Zda opětuje její polibky? Zda v první vášni přivine ji k srdci, jež nepoznalo dosud žen? Ó tiše, zde velikého něco děje se!... Ten věčný klid – toť klid je velké lásky... A všecky sféry světů vzdálené sem tíhnou a se chýlí k němu blíž jak sňatku svědkové a manželstva. Již rakev přiklopte! Ať v závoj halí to mysterium svaté, obrovské, ať neví nikdo, těžkým pod víkem 71 co dál se děje, to, co bůh jen zná a tuší naše srdce přátelské, jež rádo mělo jej, a jež mu bilo vstříc v tichém souzvuku jak večerní kdy v dáli zvony krajem zpívají. Však přišla noc – a zvony mlčí již. Kam vlny zvuků poděly se – kam? 72
Básně v knize Písně života:
  1. Suspiria.
  2. Svadlý květ.
  3. Den dnešní...
  4. Podzimní píseň.
  5. Každý rychle zapomíná...
  6. Hora matutina.
  7. Karafiát.
  8. Podzimní píseň.
  9. Láska.
  10. Květ aloe.
  11. Je život...
  12. Nový život.
  13. Tvá ruka...
  14. Stín.
  15. Odpověď.
  16. Jarní myšlénka.
  17. Podzimní píseň.
  18. Odměna.
  19. V zimě.
  20. Snění.
  21. Vítr vane...
  22. Moře.
  23. Lebka.
  24. V bouři.
  25. Adagio.
  26. Květ v lese.
  27. Velké řeky – velké duše.
  28. Život.
  29. Týden.
  30. Tažní ptáci.
  31. Před životem.
  32. Hvězda.
  33. Sen.
  34. Jarní.
  35. Popěvek.
  36. Telegrafní tyč.
  37. Šalamoun.
  38. Hlasy lásky.
  39. Nesmrtelnost
  40. Legenda.
  41. Věčná lampa.
  42. Duma pod Kuněticemi.
  43. Když bourali v Praze dům, v němž jsem druhdy bydlel.
  44. Elegie na smrt přítele J. R.
  45. Ruka.
  46. I ať volá...
  47. Ze hřbitova.
  48. In memoriam.
  49. Neděle na moři.
  50. Tři keře.
  51. Adagio – Beethoven.
  52. Aiolova harfa.
  53. Na popeleční středu.
  54. Na bojišti.
  55. Povzdech.
  56. Tragikové.
  57. Vůl.
  58. Hry dětské.
  59. Mater dolorosa.
  60. Píseň šumařova.
  61. Večerní signál.
  62. Krajky.
  63. Civilisace.
  64. Svoboda.
  65. Jaro na šachtách.
  66. Kdo z ruky pustil meč?!
  67. Na daleké stráži.
  68. V chrámě.
  69. Duma v bouři.
  70. Píseň muže.
  71. Jitro.
  72. Do polí!
  73. Kam spějem dnes?...
  74. Ó kdyby všecko zlato...
  75. Opilec.
  76. Dies irae...
  77. Světlo s Golgoty.
  78. Bůh budoucnosti.