Hry dětské.

Hry dětské.
Tu srdce ze sladkého těsta, tam panna a myslivec zas, jež bába jim přinesla z města, jich světy jsou v blažený čas. Pak dále – hřbitůvek z hlíny a dřívko, to mrtvý tam spí, a kolíbka, miminko, plíny a na všem kus srdce jim lpí. Hleď, lichváře dítě tam sčítá a kramaří, otec jak sám, tam vojáček divoce lítá a křičí: „Já zabit tě mám!“ A sirotek jak matka směje se, hýčká, kolébá cos, a pijáka dítě tam kleje: snad proklíná příští svůj los. A celé to fraškovné žití a žal, jenž cizím je skryt, z těch dětských her se nám svítí jak hvězdy z kaluže třpyt, 101 To symboly velkých jsou věcí, toť tragický, děsný je smích, toť tajemství, jež malí svědci v sluch andělů šeptají svých. Ó děti, vy pravdy nám díte, leč kdo z velkých všimne si vás? V tvář nahou životu zříte, jak kvítek zří v podzimní mráz. Vy dědici otcova hříchu jste protestem zmrhaných sil. Mně z vašeho divého smíchu zní brzkého neštěstí kvil. A lidstva a národa osud vy nosíte ve klínu svém, taj budoucna, skrytý nám posud, vy věštíte proroků rtemrtem. 102