Hlas mrtvých.

Augustin Eugen Mužík

Hlas mrtvých.
Ty nové hroby jako rány svěží! Žár léta spálil jejich sporou trávu, rok jeden zničil pověst jich a slávu, a suché listí nad jich kříž se věží. A v podzim, kdy tak zdlouha, zticha sněží a nocí zní jen hukot dálných splavů, to jak ti mrtví zvedali by hlavu a hovořili s tím, kdo vedle leží. Tak cize, dutě ony splavy hučí, jak z kraje mrtvých stony přidušené, kdo nespí, ten se dlouho jimi mučí. Co chcete, mrtví? Co váš spánek ruší? Co hlodá vaši nezkojenou duši, kdy na vás již si nikdo nevzpomenenevzpomene? 76