Moderní.
I.
Vše zuřivě tak ku předu jen pádí,
a k modlitbě a dumám času není,
dnes pouze úspěch krvavý se cení
a jemu v oběť láska hyne, mládí.
Nad kupou mrtvol nová bitva řádí,
vře v hlavě mozek, v žilách krev se pění,
zrak nikdy v sebe nehrouží se v snění,
jen jiné stále k novým bojům svádí.
Pod tíží břemen prohýbá se každý
jak hloupý velbloud na vyprahlé poušti,
a zevšad zeje předtucha jen vraždy.
Co Beduin-Smrt tu za námi se pouští
na lehkém koni – slyš teď třesk ten malý – –
a velbloud mrtev do písku se svalí.
104
II.
A to je život! Království tvé, Kriste!
To ducha říš a snílků sladké báje!
To zlatý plod je Adamova ráje,
v němž poznání prý lidstvu zrálo jisté!
Ó Kriste! Jehovo! své dílo vizte!
Co z něho zbylo – kdo teď z lidí zná je?
To vaše slovo jako květy máje
a jako proudy jarních dešťů čisté!
Svět letí v před – tam zeje jáma tmavá,
kříž nezastaví divý jeho běh,
však deptán davem v prach se rozpadává.
A ptej se světa, proč pádí a kam,
on zarazí se, zalká v úzkostech,
pak pádí dál, proč, kam, to neví sám.
105