ZPĚVEC.

Karel Hynek Mácha

ZPĚVEC.
I. I.
 Nad rybníkem na skále Na skále na vysoké Pošmournou černou nocí Oheň se jasně vzhůru pne. – Plamínek – plamen svítí Na hvozdy šírošíré, Požár se vzhůru nese, Obloha též se rudí. I rybník stkví se v záři, A vlnky zlatolesklé Vesele si šeptají. – Výr ze snu probuzený Uleklý světlem takým Obdivující záři Rozlehlou nad lesami Hlasitě nad tím houká Blíže se k ohni nesa. Již oheň dohořívá, Plamen – plamínek svítí, Jiskří se, doutná – zhasne. Obklopí šíré hvozdy noc, Obloha opět zčerná; V rybníku záře zhasne, A tmavé vlnky šepcí Jako pohřební píseň; Smutně si žába kuňká; Smutně si sova houká V rozlehlý tmavý les. 135 II. II.
 Slavíček polétával Rozkvětlým nade sadem, Houpával se ve květu Zbělelé na jabloni. Lítával si nad lesem Nad hájem rozepínal Křídélka rychlorychlá. – A kudy polétával Zněl hlasně jeho jemný zpěv; Rozkvětlý sad se ztíšil, Umlknul šírý les i háj. Větřík svá křídla složil V zeleném zdříml háji V vysoké borovici. – Poslouchal potok tíše Dojemný zpěv slavíka. Pozdříml i slavíček, Spánek mu očka zklížil, S rozkvětlé sklesl větve. Pne vzhůru mech se nad ním; Umlkly zpěvy jeho; A nad jeho hrobečkem Přesmutně hučí šírý les. I větříčkové rychlí V ouplném světle Lůny Smrt jeho oplakávají. –
Chodíval jinoch po horách, Dolinách šíré vlasti, Zvučnou si harfku nosil. Vítaný býval po vsích host, 136 I v hradech rád byl vídán. Umělou kdy on rukou Vztetelil zvučné strůny, Mnohé tu dívce smutné Jak pochmouří se hvězdy Zastřely slze jasný zrak; A jak za jitra rosa Stkví se na lístku růžovém, Tak na rozkvětlých lícech Dívčiny slza stkvěla se. Často nad hájem zavzněl K ouplné lůně jeho zpěv. Není jinocha více; V chladném on dřímá hrobě, Nebť na perutích zpěvu Odlítla duše jeho. A jako s květem vůně, S ohněm i požár zmizí, Jak zpěv s slavíkem zmlkne Tak i s jinochem dobrým Zalítly jeho písně, I harfka oněměla. Pláčí jej všecky dívky Co řeka bouří zdmutá; Jinoši nařikají Nad ním, jak v zimní noci Smutně zní výtí vlků, Lká proň i šírošírá vlast Lká pro něj zbouřeného Co moře vlnobitím. Pro něho truchlí země, Lká pro něj hustý tmavý hvozd, Lká pláčem holubiným, 137 Roní proň slzy jasné Slzy, zelené listí. Šírá pokryla země Příkrovem kol se bílým, Nesvítí ani Lůna Nev[z]chází žádná hvězda, Jen mlhy siné sklesly Na hory na doliny, Kol zahalily šírou zem. Jaro kdy vzejde mladé, Slzy proň jasná Lůna Nad jeho hrobem pláče. Pak pláče každé kvítko. 138
Básně v knize Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1):
  1. MÁJ.
  2. GLAUBE, HOFFNUNG, LIEBE, VERTRAUEN.
  3. DIE FÜHRER DURCHS LEBEN.
  4. DIE FREUDE.
  5. DER EREMIT.
  6. DER EREMIT.
  7. COLUMBUS.
  8. DER FREYTAG in der Charwoche.
  9. Sieh des Todes blasses Bild,
  10. Nacht wird es, und dunkle Nebel wallen
  11. Die kühle Nacht hat ihr sternenloses Gewand
  12. SÄNGERS BITTE.
  13. ZIGEUNERLIED.
  14. MEINE FREUDEN.
  15. MEIN WUNSCH.
  16. ELEGIE.
  17. DAS LEBEN.
  18. DER ERWACHENDE TAG.
  19. O Muse, die ich über alles liebe,
  20. AN DEN GRÄBERN DER FREUNDE.
  21. AN DEM FRIEDHOFE.
  22. STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
  23. STRABA.
  24. NA HŘBITOVĚ.
  25. PĚVEC.
  26. SRDCI MÉMU.
  27. ZASTAVENÍČKO.
  28. MĚSÍČEK.
  29. VORLÍK.
  30. IVAN.
  31. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH.
  32. NA HROBĚ SESTŘINNÝM.
  33. SVATÝ IVAN.
  34. SVATÝ VOJTĚCH.
  35. ČECH.
  36. SYN MLYNÁŘŮV.
  37. PŘEDLKA.
  38. ABAELARD HELOÍZE.
  39. DÍTĚ.
  40. IDŮNA.
  41. TĚŽKOMYSLNOST.
  42. NOC.
  43. BOJARÝN.
  44. ZPĚVEC.
  45. ZPĚV LOVECKÝ.
  46. BALLÁDA.
  47. TĚŽKOMYSLNOST.
  48. BUDOUCÍ VLASŤ.
  49. JAROSLAVNA.
  50. VZOR KRÁSY.
  51. NA POPRAVIŠTI.
  52. NOC.
  53. DOBROU NOC!
  54. V CHRÁMĚ.
  55. KRÁLOVIČ.
  56. UMÍRAJÍCÍ.
  57. CIZINEC.
  58. POUTNÍK.
  59. CESTA Z ČECH.
  60. MNÍCH.
  61. 1. V šírom poli dubec stojí,
  62. 2. Ani labuť ani Lůna
  63. 3. Z temna lesa žežhulička
  64. 4. Vítr, chladný vítr věje
  65. 5. Zalká jinoch v černo lesa:
  66. 6. Nesbírá v háje stínu
  67. 7. Rozprostřela chladná noc
  68. 8. Celý kraj písecký
  69. 9. Pod starým hradem, v večerní době
  70. 10. Na lučině husy pasou,
  71. 11. Z rána na usvítě
  72. 12. Letěly koroptve plaché
  73. 13. Neroztál sníh ještě
  74. 14. Hasly zatmělé hvězdičky,
  75. 15. Modřínové, mladí modřínové,
  76. 16. „Proč Vltavo, řeko divá,
  77. 17. Želetínky háje
  78. 18. KLESLÁ.
  79. 19. Umlkni potoku hlučný
  80. 20. Pod okénkem mé milenky
  81. 21. O harfo dávnověká,
  82. 22. Má děva ještě dřímá;
  83. 23. Pod starým hradem v večerní době,
  84. 24. NÁŘEK.
  85. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání
  86. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti
  87. 3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
  88. 4. Ač má síla neoslábla v boji
  89. 5. Ještě jednou v mladosti mé kraje
  90. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná
  91. – Zašlo slunce za modravé hory,
  92. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné,
  93. 2. DO PAMÁTNÍHO LISTU.
  94. 3. Kdy se láska v srdce věrná vtělí,
  95. 4. Kdo vlasti své vezdy je věrný syn,
  96. 5. PŘÍPIS BÁSNÍ.
  97. 6. Co zde sním a co zde vypiju
  98. 7. CITY VDĚČNOSTI.
  99. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.
  100. 9. NA ÚMRTÍ ČESKÉHO BÁSNÍKA.
  101. 10. PROSLOV.
  102. 11. NA PŘÍCHOD KRÁLE.
  103. 1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
  104. 2. Zelených na lukách tmavého blíž lesa,
  105. 3. Hle, co v zeleném hájíku,
  106. 4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
  107. 5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny
  108. 6. V přírodě jak vše se jindy smálo,
  109. 7. Ladný zjeve porozvitých růží,
  110. 8. Plná Lůna nad porostlou strání,
  111. 9. Měsíc stojí s zesinalou tváří
  112. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
  113. 11. Jest pěvcův osud světem putovati,
  114. 12. Aniž křičte, že vám stavbu bořím,
  115. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš
  116. 14. Však co darmo svoje smáčí líce
  117. 15. Ha! co myslím?
  118. 16. Otec spomene rodině:
  119. 17. Kdo kdy v světě vynalezl hlasu,
  120. 18. Jestli byli vzdálené to světy,
  121. 19. PROLOG K POUTI KRKONOŠSKÉ.
  122. BRATŘI.
  123. KRÁL FRYDRYCH.
  124. BOLESLAV.
  125. POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.
  126. POLESNÝ.
  127. báseň bez názvu