Po věky věkův.

Berta Mühlsteinová

Po věky věkův.
„Po věky věkův!“ jak to slovo děsí! Vzduch hrobový nás náhle ovane: a krev ustydlá proudící se v žilách a hrůzou srdce tlouci přestane. „Po věky věkův!“ Věčné, věčné žití nám nekonečná kyne blaženosť; leč duši jímá strach před nekonečnem a divá zmocní se jí zoufalosť! Neříkej nikdy, že miluješ věčně, „po věky věkův“ nikdy nevyslov: dost na tom, kocháš-li tak dlouho, až tělo klesne v chladný, temný rov. 13