Bez loučení.

Berta Mühlsteinová

Bez loučení.
Když se večer slunko loučí, tu dřív, nežli zapadá, ještě jednou hory líbá, poslední jim pozdrav dá. Když na podzim laštovičky v cizí kraje spěchají, shromážděj’ se nad kostelem, neulítnou podtají. Než se stromů listy spadnou, vadnou dřív a sežloutnou; mladá Vesna, mladá léta neprchnou nám najednou. Tys jen ušel zraku mému jako mizí zjevení: ty jenom jsi opustil mne náhle a bez loučení. 42