Sirotek.

Berta Mühlsteinová

Sirotek.
Moje matko, moje dobrá máti, kteréž bylo ze světa se bráti, kteréž lůžko v chladném stlali hrobě, když po boku dřímalo jí robě. Moje matko, moje bledá růže, proč Ti slza život dát nemůže? Zjeve milý, plný vnad a vděků, proč mi zmizel’s, ach! v tak mladém věku? Moje matko, moje milá máti, je Ti v hrobě spokojeně spáti? Že na zemi nebohé Tvé dítě sirotkem je, matko, nebolí Tě? Moje matko, moje malé bůže, jen se přiviň k mému srdci úže, jen mne uspi na vždy svojím dechem, – cypřiš šumí, – má mi býti echem? 48