Dívčin stesk.

Berta Mühlsteinová

Dívčin stesk.
Slunce jasně svítí, větřík mile věje, fialka se skrývá, růžinka se směje. – Ach což všechno platno, když tu není Tebe, mého srdce slunce, potěšení, nebe. Ty ležíš na lůžku, vše Tě opustilo, co Tě milovalo, co Tě potěšilo; jenom ona žena – bledolící nemoc – je u tebe ve dne, je u tebe přes noc. 49 Na tom našem okně roste mnoho kvítí, já je zalívala, chtěla věnce víti: nesmrtelka roste, myrta ale vadne – to že moje radosť pomalu mi chřadne. 50