Vzkříšení.

Vzkříšení.
Otevřel hrob se, z něho stoupil co vítěz velký prorok, vykupitel lidu, žasnula matka nenajdouc syna více, strážníci, že ušel jejich vidu. Na zemi památka toho se dnes slaví, ze všech chrámů zaznívají zpěvy, všade světel zář, hlahol zvonů a květy, slavnostního večera to zjevy. V modlitbě též dlím, čelo se k zemi sklání, oko mé na oltář zbožně zírá, marné se duše v říši posvátnou noří, míru chrám se srdci neotvírá. Na mysli mi tane jemnozvuká píseň, zpívala ji děva u kostel, měla jarní květy, fialinky vonné, píseň její následovně zněla: 51 „Bylo zima, vichr vál, luhy, lesy oněměly, háj se oděl v smutku háv, zpěváci se rozletěli. Jen slavíček nebohý se k nim letos nepřivtělil, měl srdíčko raněné, myslivec ho nedostřelil. Kupte, kupte fialky, pokud květy neuvadnou, jaro brzo uplyne, užijte svou mladosť ladnou. Slavík v úzké kleci dlí, hlavinku svou nepovznáší, nechce zpívat v háji víc, těžce srdce hoře snáší. Země slaví vzkříšení, všade nová naděj pučí, jarních zvonků zvonění slavíkovi v srdce zvučí. Kupte, kupte fialky, pokud květy neuvadnou, 52 jaro brzo uplyne, užijte svou mladosť ladnou. Jaro marně nevolá. Les svou náruč otevírá, slavík slaví vzkříšení, – srdce mé se v hrob ubírá.“ Skončený obřad již – sborozpěv doznívá, svíce hasnou, z chrámu lid vychází, zmizela děva, uvadly její květy, píseň však mne stále doprovází. 53