VIII. Národní architekt.

Heřman Městecký

VIII. Národní architekt.
Aj, ty slunce, aj, slunečko!slunečko, ty-li si žalostivo? čemu ty se ošklíbáš, když tu jaro máš? Nejsem sice astronomem, ale hádám, že to je pro tu hvězdu velikou v raka znamení. Aj, národe, narůdečku!narůdečku, ty-li si též žalostiv? Čemu smutíš, když už máš universitu? Nejsem sice žádný výbor, ale hádám, že to je pro ty hezké ssutiny blíže VletavyVltavy. 60 Snášeli jsme patnáct roků, ženy šperky s hrdel svých, dělník krev svých mozolů, žebrák almužnu. Snášeli jsme ještě jednou, snesli celý milion, polovic ho stavební shltne kancelář! A na druhou polovici laskominy zdá se mít „prozatímní“ plačící, že má deficit. „Dajte, nebožátka, dajte střiebro, zlato, zbožice; anebo vám poberem sukně, čepice!“ Darmo všecko (na)dávánie a vzdychánie po vlastech, když se Zídka architekt zrodil na raku! Leč když výbor přesvědčil se, že by národ nedal víc – 61 musil Zídka z divadla dírou děravou. Napřed jsou ho malovali, diplomy mu dávali, za vlastence před námi vychvalovali! Národ hněvi uchvátichu, i by pánóm upěti, i by pánóm prnúti, i ostuda jim!
Básně v knize Vlastenecké šlehy:
  1. Na sebe.
  2. „Co jste přišli viděti?“
  3. Vyhláška.
  4. Co je to rejpalství?
  5. Kdo je hodný.
  6. Knihy našich vlastenců.
  7. Naše spolky.
  8. Třeba katastrofy!
  9. Z počtářství.
  10. Divadelní úspory.
  11. Na „Měšťanskou besedu“ v Praze.
  12. Arcibrusařům.
  13. Co náleží k výtečnictví.
  14. Škarda contra Maýr.
  15. Naše bohatství.
  16. Po obec. volbách v Praze.
  17. Na hrob vlastenecké děvy.
  18. K znamenité činnosti některých literárních spolků.
  19. České město.
  20. Pryč s obecními ústavy!
  21. Dobrým příkladem napřed!
  22. Proč někteří páni profesoři nepodepsali?
  23. Slovan-Čech.
  24. Žurnalistická jednota roste!
  25. Národní divadlo.
  26. Na pražské domy o půlnoci.
  27. Zolovi.
  28. Bronislavovi Grabowskému
  29. Na divadelního ředitele.
  30. „Kdo to vymaluje?“
  31. Kolportéři němectví v Čechách.
  32. Marné hledání.
  33. „Národ sobě!“
  34. Jednomu za koterii.
  35. Z památné valné hromady sboru divad. po shoření Nár. div.
  36. Kritik.
  37. Světlo pravdy.
  38. Cena podobizen.
  39. Chvála v oči.
  40. Evropští poetové.
  41. Láska a sláva.
  42. Lidé činu.
  43. Nový spůsob publikace.
  44. Pěvcův znak.
  45. Láska – přátelství.
  46. Praktičtí a nepraktičtí.
  47. báseň bez názvu
  48. Umělecký.
  49. Literární.
  50. Žurnalistický.
  51. Čtenářský.
  52. Zábavní.
  53. Národní Listy.
  54. Pokrok.
  55. České Noviny.
  56. Čech.
  57. Politik.
  58. Literární zábavné listy.
  59. Venkovské listy.
  60. Mravné naučení,
  61. Družstvo.
  62. Intendant.
  63. Ředitel.
  64. Na jednu historickou smutnohru.
  65. Na činohru z dob našeho probuzení.
  66. Na jednu starou „studii“.
  67. Arbes.
  68. Páter Beneš-Třebízský.
  69. Dvorský.
  70. Heller.
  71. Herites.
  72. Holeček.
  73. Jirásek.
  74. Kolár Jiří.
  75. Mokrý.
  76. Stašek.
  77. Vlček.
  78. Vrána.
  79. Vrchlický.
  80. Zeyer.
  81. Epilog.
  82. I. Tichošlápkové.
  83. II. Pan profesor.
  84. III. Student,
  85. IV. Divadelní enthusiast.
  86. Úvod.
  87. I. Mluvčí lidu.
  88. II. Kněz národa.
  89. III. Učenec.
  90. IV. Hvězda divadla.
  91. V. Sloup divadelní správy.
  92. VI. Mistr Štětka.
  93. VII. Genius universalis.
  94. VIII. Národní architekt.
  95. Závěrečná modlitba k sv. Janu.