(ZLOMEK BEZ NADPISU.)

(ZLOMEK BEZ NADPISU.)
Odvážím se, ač i váhá ruka! – Roušku sejmu z dávno zašlé doby, Otevru mechem porostlé hroby, Vzkřísím mrtvé slasti, stará muka, Zotvírám své duše všechny brány 143 A odkryju srdce svého rány. – Mladé naděje a blahá snění, Všechen žal a všechno utrpení, Co kdy srdce toto v sobě krylo, Probudím, by zase v básni žilo. Ruka váhá, pakli také smějí Před Tvou duši panenskou a jasnou Postavit se tyto stíny temné. Ach, snad trní uvadlých nadějí Zkrvácí Tvé srdce krásné, jemné; A Tvou mysl spanilou a šťastnou Zakalí ten popel citů mrtvých. – ——— Zamknout jsem chtěl arci svoje hoře A klíč ve zapomenutí moře Hodit, by je oko neuzřelo. Nyní ale se mi otevřelo Nové žití; – jara vanot cítím! I ty hroby, v nichžto dávno spějí Mrtvoly mých snů a mých nadějí, Mladistvým se zase zdobí kvítím. Z mrtvých vstání duše slaví moje! Z pusté tmy mi vyšla bytost Tvoje Jako jasné velkonoční ráno. Blaho víry jest mi zase dáno. Vstaň, o hoře, z hrobu svého zase V radostném tom velkonočním čase! Vykvěť z žalu, nadpozemská slasti, Blaho nejvyšší – z nejhlubší strasti! 144 Jako v cizině jsem tady býval, Jako bych tu ve vyhnanství bloudil; Toužebně jsem se jen někdy vloudil V domov můj, když blouznivě jsem sníval. Nerozuměl já jsem rozhovoru, Jaký trh a malé chtíče vedou; S nocí, s hvězdami a s lunou bledou, Se samotou zádumčivých borů, S duchem světodějným dávných věků, Se sochami ověnčených reků Raděj tiché rozmluvy jsem míval. K přírodě jsem věrné srdce vinul, A naslouchal jako v matky klínu, Jak dech boží tvoří kol a vane, A jak z nebes touha věčná kane. Ano povždy světa trh jsem minul A ve kypivém nadšení vínu Mládeneckou duši svou jsem koupal. Ji ve světských lahodách nehoupal. Trh jsem minul, do svých svatých palem Samota mne unesla a čilá Ňádra má svým mlékem vykojila, Trudem to*) a rozjímavým žalem; A noc – dumy pramáti – kol čela Černá rouška svá mi rozestřela, By z mých očí svět ten poodnesla, A když země v moře temnot klesla, By pak ze snů blahých povykvetla ——— *) Po straně: Blouzněním. 145 Říše ztracená, ta říše světlá, Kterouž nám jen v blahých dobách jeví Tušení a Bohem dané zpěvy. Často bylo mi, jak by se vznášel Ke mně posel z otčiny mé dálné. Tu jsem tušil křídel jeho vání, Na svém čele rtíků jeho plání. A já nad obzorem země kalné Do souzvuku hvězdných oněch kurů Na perutích jeho letěl vzhůru. Ach, proč jsem se musel vrátit dolů, Proč jsem neumřel v tom vytržení! Ach, nač jsem byl zbuzen z toho snění Zde na zemi v trní světských bolů! ——— Ode světa jsem jen žádal málo: Místo, kam bych snivou hlavu vložil, Kout ve vlasti, kam bych kosti složil, Ano srdce nikdy si nepřálo Země mamon, nádheru a lesky. Duch můj vedl mne na jiné stezky! Vímť, že davem lidstva nesmí chodit, Kdo chce v sobě nésti jiskru boží; V samotě se jenom může rodit Símě světla, a na koho vloží Poesie žehnavou svou ruku, Tenť nemůže státi v lidstva hluku; Samoten se srdcem musí bydlit, Jako orel v tiché poušti sídlit. 146 Arciť malá byla jiskra moje, Z plného jsem nepil světla zdroje; Po věncích netouží moje skráně, Skromná píseň má jen měla býti Jako dálná hvězda, jakých svítí Milliony v bezdnu nebes báně. Vždyť i tato může skromným leskem Někdy najít srdce outlé, tklivé, Kteréž hledá ve míru nebeském Tichou úlevu ve noci snivé. ——— Ano duch můj vedl mne na dráhy Poustevnické. – Matky dům jsem záhy Opustil a naučil se býti Cizincem. 147 POZNÁMKY.
Básnické dílo V. B. Nebeského spojuje s dílem Máchovým mimo jiné i smutný osud, že jsouc rozptýleno v různých periodických publikacích let třicátých a čtyřicátých, bylo po léta těžko přístupno. Za života Nebeského knižně vyšel pouze nejrozsáhlejší z jeho plodů básnických, „Protichůdci“. Všecky ostatní práce básnické, jež vyšly z jeho pera, byly dle slov Fričových „roztroušeny a takořka pohozeny“ na různých místech, čekajíce na sebrání, uspořádání a vydání. První pokusy o souborné vydání svých básní podnikl Nebeský již v letech čtyřicátých. Nejstarší zmínka o tom jest otištěna v „Květech“ 1841 (1. ledna). Z příčin neznámých však sbírka nevyšla. 31. ledna 1842 Nebeský oznamuje příteli Krouskému, že básně jeho vyjdou asi za tři měsíce nákladem vlastním. „Noviny“, příloha „Květů“ (1842, s. 35), upozorňují „na brzičké vyjití prvního svazečku básní Nebeského“. Ale ani tentokrát plán Nebeského se nezdařil. S chystaného vydání sešlo „z nenadálých příčin“ („Noviny 1842, s. 49) nebo spíše, protože „censura mnoho vymazala“ (Nebeský Krouskému asi 1842). R. 1843 Nebeský svěřil vydání svých básní příteli Čejkovi. Ale opět marně. Sbírka nevyšla ani r. 1844, ačkoli Nebeský nabídl její vydání i příteli Krouskému (v listě z 6. června 1844). „Česká [149] Včela“ 1845 (8. srpna a 18. listopadu) opět oznamovala sbírku básní Nebeského, tentokrát tiskem Jar. Pospíšila, ale z důvodů neznámých sbírka nebyla vydána.
Drobné básně Nebeského vyšly knižně teprve r. 1886 v „Poetických besedách“ sv. XXVII. péčí Jana Nerudy. Vydání toto není úplné; otiskuje jen 62 básní Nebeského, „kytici písní lyrických“ (z nich však jedna, „Podzimní doba“, jest úryvek z „Protichůdců“). Vnější forma básní namnoze jest měněna. Jednotlivé básně Nebeského byly otiskovány v různých anthologiích (Goll: Anthologie české lyriky (1872), Petrů: Anthologie lyrických básní (1879) a j.). Řada básní netištěných prý se ztratila. Kritického vydání se bohužel básním Nebeského nedostávalo; J. Hanuš, životopisec V. B. Nebeského, toužil po něm již r. 1896 v předmluvě své studie o Nebeském.
Toto vydání „Básní“, jež vychází takřka sedmdesát let po jich prvním otištění, třicet let po smrti básníkově, vytklo si za úkol podati úplný obraz původní básnické tvorby Nebeského, pokud jest známa a přístupna. Vedle „Protichůdců“ otiskuje souborně rozptýlené básně drobné a dva zlomky básnické, dochované v rukopisné pozůstalosti Nebeského. Z programu a rozměru knihovny třeba vysvětliti, že nebylo lze zařaditi do této edice básnických překladův a že poznámky bylo nutno omeziti na míru nejskrovnější. Předlohou otisku byla, vyjma několik případů, patrných z poznámek, vesměs vydání první. V úpravě textu se toto vydání řídí zásadami dnes většinou platnými; otiskuje text předloh věrně, s dnešní interpunkcí a podle dnešních pravidel pravopisných, pokud se tím ovšem neruší znění 150 slova. Básně drobné jsou seřazeny podle možnosti chronologicky.
*
Str. 31. Ohlasy noční 4. Báseň tato pojata do Čítanky vyd. od F. Čupra 1852 ve změněné podobě: „Každé dítko má svou hvězdu“ atd. (Hvězda dítka). Odtud otištěna v Douchových „Deklamovánkách čili básničkách ku přednášení pro dítky menší“ (1853). Str. 42. Z básní 3. Otištěna též v „Pomněnkách“ 1842, s. 20 s nadpisem „Mé srdce“. Str. 48. Z básní 11. V „Květech“ 1841, č. 12, str. 89 (26. března); v 3. strofě jistě chybou tiskovou zní 1. verš: „Jak o lótu velkokvětném“. Str. 53. Z básní 17–19. V „Květech“ 1841, č. 37, str. 289 – 290 (16. září) omylem označeny číslem 14–16. Str. 61. Z básní. V „Novinách“ (příloha „Květů“) 1842, č. 13 (29. června) jednotlivé básně odděleny třemi hvězdičkami, místo nichž zvoleno tuto číslování. – Po čísle šestém následovala jako číslo sedmé báseň „Ještě jednou jen“, jež otištěna znovu v „Květech“ 1842, č. 75 (21. září) jako „Básník“ 2 ve znění poněkud odchylném. Naše vydání otiskuje ji v této souvislosti a v tomto znění. Str. 69. Z básní 6. Jistě chybou tiskovou zní původně 1. verš poslední strofy: „Ne peruti bouře dech tvůj kol mne vane.“ Str. 69. Z básní 7. („Podivný ty muži“.) Báseň je myšlena na J. K. Tyla, redaktora „Květů“, jak lze souditi z článku „Jos. Kaj. Tyl“ od dra Čejky, otištěného v „Květech“ 1844. č. 73, s. 291. Tu byla báseň otištěna znovu s některými odchylkami; sl. 1., v. 3. „Kdo v ní hřivny zlata hledá?“; sl. 1., v. 6. „Srdce tvé se v jehlí brní“; 151 sl. 1. v. 10. „že o lásce velké myslí!“; sl. 2., v. 5–7.
„Střehou citů zlaté sklady? V plášti hněvů láska tvoje Rozhazuje dary svoje.“
Str. 75. Básník 2. Báseň tato otištěna též v „Novinách“ (příloze ke „Květům“) 1842, č. 13 (29. června) jako čís. 7 v cyklu „Z básní“ s textem poněkud odchylným (sr. pozn. ke str. 61); sl. 1., v. 5. „V chrámy zas se sneste staré rumy“; sl. 2., v. 7. „Slavné velikostí hrdé doby!“; sl. 3, v. 2. „Vstaniž, oživni a rozkveť zase“; sl. 3., v. 5.–6. „Na mžik jednu velkou dobu žití! Plesám – kouzlo mizí jedním slovem.“ Str. 79. K novému roku! Otištěna znovu v 2. vyd. Jungmannovy „Slovesnosti“ (1845), str. 422–3. Str. 88. Píseň. Otištěna ve „Věnci“, sbírce českých zpěvů (redig. Frant. Škroup), sv. I., str. 101–103 s nápěvem od Suchánka. Str. 98. V České Včele 1849, č. 14. Otištěna jest báseň „Lípa Slovanská“, podepsaná značkou V. N., jíž také Nebeský užíval. Báseň byla přednesena jako proslov o Slovanské besedě v Příbrami 11. února 1849. Neotiskuji jí v této edici, protože auktorstvíautorství Nebeského je z mnoha důvodů pochybné. Str. 98. Jaro lásky a str. 99. Samota. Třebas J. Hanuš o těchto pracích, otištěných v „Lumíru“ 1851, poznamenává v chronologickém seznamu prací Nebeského (Život a spisy V. B. Nebeského, str. 165), že jsou „otisk starších“, nepodařilo se vydavateli zjistiti, byly-li kde otištěny dříve. Str. 103. Protichůdci. Jediné původní dílo básnické, jež Nebeský vydal sám knižně. Vzniklo 152 nepochybně teprve za vídeňského pobytu Nebeského, asi v prvních měsících 1844. Vyšlo počátkem dubna 1844. „Květy“ 4. dubna 1844 (č. 41) oznamují, že „Protichůdci“ vyjdou v několika dnech. 16. dubna 1844 (č. 46) ohlašují je již mezi novými knihami (stran 44 ve vel. 16; seš. za 10 kr., na velíně seš. za 15, ztuha váz. za 18 kr. stř.) Vydání bylo ozdobeno třemi malými illustracemi. – Po druhé vyšli „Protichůdci“ v Kobrově „Ústřední bibliotéce“ (1882). Po třetí v „České poesii XIX. věku“, díl I. (1897). Po čtvrté nákladem K. Neumannové v Praze 1912. Vydání naše, v pořadí páté, otiskuje báseň Nebeského i co do pravopisu a interpunkce věrně dle vydání prvního, odstraňujíc pouze zřejmé chyby tiskové. Str. 135. Rukopisné zlomky. V tomto oddíle otiskuji dva rozměrné básnické zlomky, dochované v pozůstalosti Nebeského a otištěné dosud jen v několika úryvcích od J. Hanuše v „Životě a spisech Václava Bolemíra Nebeského“ a v „Liter. české XIX. st.“ (díl III., část l.). První jest nadepsán „Bard“, druhý je bez nadpisu. Souvisí vespolek obsahem i formou. „Bard“ jest prvním, hrubým náčrtem myšlenek, k nimž se Nebeský vrátil ve zlomku druhém, aby jim dal formu hladší, nikoli však definitivní. Kdy oba zlomky vznikly, není známo. „Bard“ souvisí asi dobou vzniku s „Protichůdci“, s nimiž sbližuje oba zlomky též vnější forma; druhý zlomek jest mladší. Za ochotné půjčení obou zlomků vyslovuji srdečný dík univ. prof. dru J. Hanušovi.
153 OBSAH. Strana Úvod3 Básně. Píseň hrobní23 V noci24 Rada24 V šeru25 Velká kniha25 Český máj26 Svému srdci26 V noci27 Na rozloučenou28 Ohlasy noční: 11. Na blankytném nebi plynou29 2. Jako viola před sluncem30 3. Klesla hvězda s nebes výše30 4. Každá dívka má svou hvězdu31 5. Ach, jak mnoho, velmi mnoho31 6. Kol když hučí, kol když bouří32 7. Květ když vadne denním palem32 8. Když já okem slzovlhkým33 9. Že tak samotinký bloudím34 10. Když jsem ještě jako děcko34 Kouzelnice35 Mámení36 Kolébka37 [155] Strana Červíček v lípě38 Na přírodu39 Uhrančivé oči39 Z básní: 1. Nade zemí noční, tmavou40 2. Jako jelen v ňádrech teplých41 3. Vím to! – lásku chceš, mé srdce42 4. Lilě – nevinné tvé lásky43 5. Měli jsme se, ach! tak rádi44 6. Na plesu-li hlučném hrdě44 7. S trudem svým se vracím z doubí45 8. Noc se kolem rozložila46 9. Ticho kol, že bys moh’ slyšet46 10. Umru – šumote ty jemný!47 11. Vlašťovka si na smrk sedla48 12. Šírým krajem luna dřímá48 13. Lilě dřímá tiše v sadě49 14. Ona řekla50 15. Když mou duši jako Jidáš51 16. Znáte žebračku, tu starou52 17. Pod jabloni baldachynem53 18. Bledý z města jde a šepce54 19 Já v tvé duši dávno dozněl55 V noci: 1. Měsíček na nebi svítí56 2. Ticho – i ten vanot dřímá57 3. V tichém hvozdu v šeru noci57 4. Ticho – kolem jen mlejny klepou58 5. Jaké tajné, divné žití58 6. Mrtvý jilm to teší59 7. Temno kol – jen tam skrz mlhu60 Kdo co pohan nechce věřit61 Z básní: 1. Blaha’s vyhnanec!61 2. Podivná mi v duši sedí žena63 3. Ha, že nejsem mrak!64 156 Strana 4. Tak jsem přišel na tu zem66 5. Pějte z mladých, hrdých ňader67 6. Na hoře jsem stál – a duše moje žhavá68 7. Podivný ty muži69 8. V noci bloudil jsem70 Mroucí bojovník71 Básník: 1. Ach, že musím vždy74 2. Ještě jednou jen75 Pannám!76 UmírajcíUmírající76 K novému roku!79 Padneš!81 Odsouzenec82 Sen84 Na * * *85 Píseň88 Poutník89 V noci90 V jeseni91 Pomník: 1. Vykrvácely se rány92 2. Krvácet a kvect chce srdce93 3. Byl to klam a sladké snění93 4. Máj opadnul, sen dokvětl94 5. Jemnou myslí přivedlas mne94 6. Že nám srdce rozervali95 7. Tobě Bůh dá, co má skrytost95 8. Byl to poslední máj srdce95 9. Na mne zpomínka co hvězda96 10. Bylas poupě trním kryté96 11. Zkrotlo jsi a povykvětlo97 12. A když jsem tě v soumrak čekal97 13. Že nám srdce rozervali98 Jaro lásky98 157 Strana Samota: 1. Nyní vím, proč slavíček99 2. Častokrát jsem v snivé noci100 3. O měsíčku! Jasná záři!100 Protichůdci103 Rukopisné zlomky: Bard137 Zlomek bez nadpisu143 Poznámky149
E: lk; 2002 158