Noc.

Noc.
Temností noc zakryla krajiny, Krásy zmizely, utichly práce, Životy ukovalo spaní, Snové se blížili k lidem, Čarujíce v růžové ozdobě Smyslu chtivému obrazy svodné, Věnce a šperky marné dívce, Mládency vřelému slávu. Jako pěny šálivé naděje V zlatém oděvu lítaly, skrbcy Poklady slibujíce, sladké Rozkoše plachému starcy. Jako pěny v páru se ztratily Mylné naděje, podoby krásné V potvory proměnily se, a Svedené zděsyly duše. Svědomíť jim tvořilo strašlivé Draky, živilo ohnivé muky, Mrzkému muži, nectné ženě Stála y trnula srdce. 10 Což vám, hřmělo, prospěje sláva a Panství, zlato a perle y drahé Kameny, neznáteli pravé Ctnosti a čistého srdce? Seďte v slávě, mějte sy poddané Světy, topte se v rozkoši: jako Skála se svalí na vás trest, a Plesy y hrdiny zdrtí! Nevinnosti jediné krásyli Snové rozkošné ráje, kde zlatí Stromové posněžení květem Pěkné i ovoce nesli; Kdežto lidé dobrého srdce co Čistí andělé plesali, k lásce Božské, y k věčným skutkům zpěvem Vnadili laskavé duše. Za to dráče zkažené sváděli, Klenouc poklady v stohy, a Bohy Škaredé na oltáře kladouc, By se jim klaněli v prachu. Zaslepency v prachu se plazyli, Duše za zlato v oběti nesouc, Klenoty s usmíváním brali, Klenoty zmizely v páru. 11 Ošálení kovali podvody, Aby zkazyli radosti sokům, Vařili v srdcých jedy, aby Bolesti vylili na svět. Darmo matky šedivé, darmo se Dcery májové rukama lomíc Kořily jim, ach! tvrdé skály S posměchem patřily na ně. Rozvětřency vejskali v duchu, že Lidi nevinné trýzniti budou; Slunce v tom vyšlo, zmařilo sny, S nimi y rozkoše dráčům.