Svědomí.
Janu Konrádovi.
Žádná, milý bratře! v světě sláva
Nevylíčí zlého svědomí;
Toť y krásu, čest a panská práva
Jak hrom pro neřesti prolomí.
Darmo vinný skrýt se usyluje,
Darmo leze v svatou hazuku,
72
Svědomí zlé chrámy navštěvuje,
Lapá vinné za ruku.
Byť duch pna se v nebes plameniny
Vábil lidi ctnosti pěnami,
Rozšiřuje klamu motaniny
Spíjel hlavy bludu párami,
Temností y bleskotem se honě
Stojí v boku neospalý trest;
Větrem plav, řeď pustinami koně,
SvědomímSvědomí ti druhem jest.
Vyhlašuj se svodnou učeností,
Hvězdám rozkaž vyměřený běh,
Oděj srdce vřelé odvážností,
Najdi nové Ameryky břeh,
Ať ti vypínají pyšné čelo
Hrady směle k nebi vyhnané,
Lahůdkou krm nedotklivé tělo
Rozkošnostem poddané!
Ha! slyš bojovníku! zbraně bouří,
Trouby vítězné tě volá zvuk,
V bitvy proudy leť, již města kouří,
Lid se svíjí, zoufá v víru muk;
Straš jak Alexandr v zvětřenosti
Hubícými vojsky krajiny,
73
Rozžeň v pouště moudrost, čest a ctnosti,
Křižuj nectí neviny!
Na tisýce lidí krev nechť teče,
Rozkoš hrdinovi působí,
Mstícýho předc neuhneš se meče,
Svědomí sy obra podrobí.
Čili myslíš, že snad pochlebenství
Pánu mrzkosti jed osladí,
Moc a láska hromy ukrutenství
Rozkošemi ohladí?
V spolku nevinnosti ctnost jen svatá
Uvodívá k chrámu pokoje,
Plaší mračna klamů jedovatá,
Umrtvuje vášní rozbroje.
Kde ctnost, v chaloupku y do paláce
Spokojnost se ráda loudívá,
Otrokům ctným oslazuje práce,
S králem dobrým přebývá!