Rozvážlivost.

Rozvážlivost.
Ať se do divoké slávy, Zabírají do pokladů, Svými vynášejí právy, Hledí krásy cti a hradů, Plově v lodí spokojnosti Vběhnu jistě k blaženosti. Vida lidí mohovitých Nesmyslná počínání, Lícnou větrností spitých Divotvorná vychloubání, V tichu sedě myslím sobě: Dojdouť svého cýle v hrobě. Co ty boje, co ta jedu Rozlívání v srdce tklivá? Proč se v rozkošnosti medu Vzteká člověk jak zvěř divá? Dlouholi se bude tříti, Neskrocenou pejchou bíti? Jak sen přejde květ a sýla, Sláva zhasne, blesk se ztratí, V Bohu každá hrůzou žíla Ztrne, ostrý cyt se zhatí; 95 V propastili bludů vzhlédne, Vítěz světa jak chlap zbledne. Mámli jako nepokojní Vřelcy hnáti po bublině? Neb co motejlové strojní V zvučném máji po květině Kouzlivé se ohlídatiohlídati, Mžiky štěstí prohlídati? Dnes jsem, dnes mi vlídná mladost Živobytí krásu sladí, Dnes se sype s nebe radost, Země k požívání vnadí, V sadě veselého světa Plésám jako růže květa. Chodě po ourodné zemi S tovaryši nevadnými, Neb co ryba rozkošemi Volně plyna sladnoucými, Z květin vonných věnce viji, Z radovánek rozkoš piji. Odhrnuji trny bludu Při slunečné rozumnosti, V spatřování pravdy hudu Dra se k chrámu blaženosti, 96 V ouzkosti se nekolíbám, Moudrost ctím, a pokoj líbám. Jako přítelkyně v cestě Běhu nedrsného hlásky Milostnými v hrdém městě, V květném kraji čisté lásky Putovníka provázejí, S ním y v věčnost přecházejí. S vrchu svého putování Do hlubiny světa vzhlédna Řeknu: Ušel rozdírání Jsem y bouřícýho Ledna, Palčivosti letní střely, Že mé smysly v bouři bděly. Bez lítosti krásné světy, Lidi věncované zočím, Jako vítěz z plesů v květy Blaženosti stálé vkročím: Neb mne průvodkyně zdravé Vedou k bráně slávy pravé.