Radost.

Radost.
Slunce v obživeném máji Budí radost plésajícý, Slavíčkové v zdravém háji O rozkoši zpívajícý V mladé krásy květu Vyjevují světu Plesem zděšenému, Že se radost v letu Blíží k chrámu svému. Rozkoše a krásy dítky Bleskem ozdobují těla, Po kvetoucým sadě kvítky Vonné korunují čela, Jak sníh květné stráně Jevíc mocnost Páně Chutné vůně třesou, Skály stkvělé báně Hrdě k nebi nesou. Jako šipky mladíkové, Starcy obživení májem Jako bůjní jelenové Probíhají živým hájem; 104 Vroucně k nebi hledí, Slzy sladké cedí, Že zde blaží radost, V klínu krásy sedí S věkem sněžným mladost. Krása jímajícý skáče Jak blesk po ourodné zemi, Krása svodná krotí dráče, Vede způrce rozkošemi; K ní se láska pojí, Rány v srdcy hojí Zbité divokostí, Radost vřelou trojí Vlídnou švitorností. Ženich chvátá pro nevěstu V chrám y rozkoše y krásy, Výhost dav hrdému městu Na květ blýskajícý řásy Hledí mile venku, K srdcy milostenku Vina jí se světí, Že y pro milenku Střela v oheň vletí. Radost vejskajícý s očí Jiskří tvora rozkošného, 105 Radost cyt y rozum ztočí Milovníka blaženého, Radost štěstí seje, Život věčný leje V rozpálené žíly, Vůní s nebe věje, Obří k činům sýly. Radost krásou pokropuje Pohled tvorů obživených, Růžemi y vysazuje Tváři panen vyšňořených, Hrůzy budoucnosti Bleskem přítomnosti Lahodivé skrývá, V ráji blaženosti Mednou rozkoš sývá. Radost z syvých kolotání Vytrhuje k plesu rody; Otec vede k požívání Roztomilé do svobody, Plésajícý ženku S neviňátky venku Jako kněžnu slaví, Z květin pro milenku Vonný hájek staví. 106 Krása modravého nebe, Jasnost slunce živícýho Vytrhuje k Božství tebe Ducha divy tvořícýho. Hoříť vyjevenec; Když mu pocty věnec Synek obětuje, Milka oslavenec K srdcy přitiskuje. V moři blaženosti plyna Láskou rozpaluje tváře, K prsům rozmilé své vina Jeví světu u oltáře Lásky nekonečné, Patře na srdečné Zdárných dítek cyty, V řeči Bohu vděčné: V štěstí vcházým byty! Radost vnadné přítomnosti V divotvorném vytržení Vede v jasné budoucnosti Duši čistou do blažení, Kde jen lásky květy Ozdobují světy, Nevinnosti záře 107 Krásýcými lety Barví lidem tváře. Mlčí, cýtí sladkost lásky, Z cytů v moři plovajícých Ducha sladnoucými hlásky Budí milků skákajícých Zpěvy lahodivé K veselosti tklivé; Z radosti se v radost, Z proudu lásky živé V rozkoš házý mladost. Tak y ducha pozdvihuje K nebeskému rozjímání, Lahodnostmi naplňuje Rozkošného požívání Radost nezkalená, Srdce neskrocená Hladí lásky medem, Kráčí nezhrozená K cýli vzteku jedem; Spíná nepřátely dravé Okem sladké nevinnosti, Bludné řídí k cestě pravé Bleskem vlídné šlechetnosti, 108 Záští věčné boří, Duchy pyšné koří, Plaší bledou lenost, Slunce světem hoří, Výší přirozenost. Otevřete, duše čisté! Srdce vábným vyražením, V letu blaženosti jisté Spíte ducha potěšením! S růžovými čely Letíť jako střely Plesů okouzlení, Bděte, by jste vjely S nimi do blažení!