Pokoj.

Pokoj.
Lítá vojna se skončila, Lenka horlivě prosyla Vojsko k domovu jdoucý: „Kde jest, řekněte lidičky! Ženich ztrápené dívčičky, Kde jest milenec vroucý?“ „Tvého milého neznáme, Tvého milého nemáme!“ Vojsko veselé praví. „Ach! snad mládence zabili, Zem co zůřivě skropili Krví, mužové draví!“ Děvče srdečně běduje, Tváři růžové zběluje, Slzýc pro hocha svého. „Věrná neděs se dušinko! My jsme živého, dívčinko! Hocha viděli tvého!“ Panna třese se radostí, Konec pláče a starostí, Znova slunce mi svítí. 21 Vidouc praporce lítati, Slyšíc zdaleka zpívati, Házý po cestě kvítí. V pláni spatřuje milence, Y hned laskavé panence Srdce zbouřené skáče; Jako strážného anděla Vítá zdravého manžela, Láskou trne a pláče. O můj! stále jsem vzdychala, V nocy pro tebe nespala, Ve dne trnula strachem; Meče blýskavé břinčely, Vůkol hlavy mi fičely Koule zvětřené prachem. V ouzku pro ctného mládence Pamět zemřela milence, Hrůzou rozum se zplašil, Cenu ztratily poklady, V poušť se změnily zahradyzahrady, Slavík písněmi strašil. Mám tě! ráje mi vykvetou, S hor se zahrady vypletou, Z bahen zámky a města; 22 Růže srdce své rozvine, Na nás vábivě pokyne, Kvítím obroste cesta. Skočte do kola lidičky! Písně zpívejte dívčičky! Zbuď se k radosti světe! Pokoj přivedl mi milého Z vojny krvavé zdravého, Nebe všudy mi kvete. Takto mluvilo děvčátko Jako růžové poupátko S srdcem milému věrným. K svému hochu se vinulo, V sladké rozkoši plynulo, Očkem jiskřilo černým. Tys má! pravil a poskočil, Jako holub se přitočil Mladík k panence věrné, Zlaté nastaly radosti, Prchly šedivé starosti, Bídy pomřely černé. 23