Vidění.
Do půl nocy krásná Lenka
Sedíc věnec strojila,
Aby ráno milostenka
Svého milka poctila.
Při té sladké prácy sobě
Na svou sestru zpomněla,
Která s hanbou hnije v hrobě,
Že cti hledět nechtěla.
Jak jen věnec o půlnocy
Svila, tiše usnula,
Sen ji přijal do své mocy,
Radost k ní se vinula.
Sestra také přišla z hrobu
Jak stín větrem plynoucý,
Řekla: Sestro! ty v tu dobu
Plésáš láskou kvetoucý.
Ach! já ležím v tmavém hrobě,
Pykám pozdě slepoty;
Nyní teprv vážím sobě
Neviny a čistoty.
58
Dokud jsem jak růže kvetla,
Stkvěla se co dennice,
Nádhernost mi hlavu zpletla,
Že jsem klesla bídnice.
Ctností jsem co kvítím hrála,
Poddala se smělosti,
S svými svůdcy jsem se smála
Bohumilé věrnosti.
Jako vítr projížděla
Pláně, hory, doliny,
Blesk jen v uctivosti měla
Hry a hlučné hostiny.
Radosti mi uplynuly,
V páru zašel vábný svět,
Svědomí s ctí vyhrnuly
Na zkažené srdce jed.
V těsnosti jsem sebou trhla,
Potěšení hledala,
Nepravost mne v propast svrhla,
Nečest pejchu ztejrala.
Srdce mne ach! zabolelo,
Duše hrůzou ztrnula,
Jak květ parnem, vadlo tělo,
Krása jak dým hynula.
59
Zalezla jsem do jeskyně,
Pláč a rukou lomění
Dnem y nocy na pustině
Skončily mé trápení.
Do hrobu mne položili
Jako cyzý v tichosti,
Pro mne slzý necedili,
Nejevili žalosti.
Tráva roste na mém hrobě,
Sova semnou přebývá;
Ach! má sestro srdce tobě
Radostí teď oplývá.
Tobě kvete ráj a nebe
Čistá panno na zemi,
Zejtra manžel přijme tebe
Ozdobenou růžemi.
Ten tě, krásná nevinnosti!
K svému srdcy přivine;
V lásce vám a upřímnosti
Tichý život uplyne.
Plésej s milým v štěstí stále,
Plésej pěkný anděli!
Neb jste oba ctnosti k chvále
V nevinnosti kráčeli.
60