Vidiny soumraku.

Karel Nejč

Vidiny soumraku.
Nad zemí schoulenou se vlhké stíny stměly, mha padá večerní a těžkým florem splývá přes okna osleplá. Svět ve tmách oněmělý ni jedním výkřikem mé ticho nerozrývá! SeptŠept vlídné samoty mé hýčká utrpení, sen vchází po špičkách a teplou rukou stírá šer smutku s duše mémé, krev novou touhou pění, a zrakům vzníceným svět vidin otevírá. Viz, v dáli ztracené nad chaos stínů svátých kraj v slunci vypjal se, v jas vhroužen světel zlatých, slyš, k nebi žhavému měst život hlučně hřímá! Ruch kypí bazarů, řad bílých minaretů vstříc šlehá k obloze, trysk šumí vodometů ve skrytých nádvořích, kde v květech almé dřímá. XI. 1896.
13
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.