Na mrtvých vodách.

Karel Nejč

Na mrtvých vodách.
Do tiché zátoky, kde stlívá voda líná, zpět z moře širého loď tvoje náhle vběhla. Van k jihu vichřicí zde plachty nenapíná, a kalná vlna, v bok jež bila ti, se slehla. Je mrtvo na vodách..vodách... šum plachý o břeh šplýchá. Je mrtvo v duši tvé..tvé... Spí bolest..bolest... Touhy zmdlely. Klid tvrdě hojivý ti slizce ve tvář dýchá z mlh vlhké záplavy, jíž dálky zšedivěly. Že silný život vře a horkým kypí ruchem tam v modru za mořemmořem, kam sny tvé žárné vály a sluncem zality a lehtajícím vzduchem pod nebem sálavým ve mdlobách usínaly? Je ticho..ticho... Přelud zhas, jenž v stíny žhavě svítil a jasu zátopou v zrak oslněný splývalsplýval, tvé vzbouzel naděje a žádost ohněm nítil a tropů pozdravem v žár krev ti rozechvíval. A vlnou příbuznou tvůj klid zde nerozčeří řev dálný jižních vod, jež pyšně v slunce bouříbouří. Spí bolest..bolest... Usnul sen..sen... Spí touha..touha... Soumrak šeří se mrtvou zátokou a obzor mlhou kouří..kouří... 20. I. 1897.
15
Básně v knize Básně:
  1. * * * Do prozářených mlh se dálný obzor tratí
  2. Ve chvíli ochablosti.
  3. Já pustou šel cestou.
  4. Mne zděsilo hrobů mlčení.
  5. Dech májový dětství.
  6. Hymnus kraji mé touhy.
  7. Utišení.
  8. Vidiny soumraku.
  9. Umdlení bolesti.
  10. Na mrtvých vodách.
  11. Chceš silným sebe zvát?
  12. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká
  13. * * * Den vůní zavanuv se usmál v svěžím jase.
  14. * * * Mha visí v oblacích, mha v polích hradbou stojí
  15. * * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
  16. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle!
  17. Nepřítel.