10 Má poesie – dívčina

Jan Neruda

10
Má poesie – dívčina
Má poesie – dívčina
a mžikem láskou plápolá: jak spatří oči mladé, již ruku k srdci klade a hlava jde jí dokola.
Hned chystá roucho svatební jak padlým sněhem vroubené, a chystá závoj řásný a bleskný šperk si krásný, i vozy, věnci zdobené. Již svatba v plném rozletu – vtom rozum v cestu vyrazí: tři stará slova vrhne a šátek v uzel sdrhne a rázem svatbu přimrazí. 144