VESELÁ BÍDA

VESELÁ BÍDA
Přerozkošný život mám, kdož mi roven, všech se ptám? Hektor vyje, macek mňouká, děcko vříská, žena brouká – hopsa, hejsa! pravím vám: rozkošný to život mám! Co nám schází, co nám jest? My jsme dva a dětí šest! Ve dne nouze, v noci bída, není kůrka, není střída – nuže tedy, co nám jest? Krkův osm a jedna pěst! Nemám prádlo, nemám šat – aj, taškáři, sper vás kat! Co kde bylo, pobrali jste, na boháče jako byste byli trhli – styďte se! vždyť nás zima roztřese. 33 Pod hlavou mám čepici, kajda dělá svrchnici, a však mnohý tolik ani nemá k těla přikrývání, na holou si lehne zem – aj, toť já přec pánem jsem! Na spadnutí boudu mám, zpuchřel kryt a přehnil trám; nu, když spadne, bude dole, odstěhujem se do pole – zdarma světlo, teplo, byt: světe, rač mi z cesty jít! – 34 *