XIX. Jsem-li syn neb cizím Apollinu,

Jan Neruda

XIX.
Jsem-li syn neb cizím Apollinu, Jsem-li syn neb cizím Apollinu,
to mou mysl lehkou nermoutí, aniž úsudek snad pohanlivý někdy čelo moje posmoutí. Jesti, myslím, poesie první podíl každého už dítěte, jeho okem, mysli jeho chůvou, první učitelkou ve světě. A ta milá dáma poesie je jak vůbec všechny dívčiny, věčné nevěrnosti věčně věrná, a když prchne, povždy bez viny. A kdo dívkám věří – stará píseň! – Píše „věřím“ v řeku plynoucí, po pavučinách se k nebi souká, v sítě chytá stíny hynoucí. 30

Kniha Hřbitovní kvítí (1858)
Autor Jan Neruda

Další vydání

XIX. Jsem-li syn neb cizím Apollinu, v knize Knihy veršů (1868)

XIX. Jsem-li syn neb cizím Apollinu, v knize Básně 1 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 1) (1951)